Nejvyšší představitelé Slovenské republiky přijali společné prohlášení, že návštěvu maďarského prezidenta nepovažují za vhodnou i s ohledem na skutečnost, že 21. srpen je zvláště citlivým datem. Slovenské orgány proto rozhodly nevpustit maďarského prezidenta na své území, o čemž informovaly maďarského velvyslance. Prezident Sólyom nakonec sice od překročení slovenských hranic upustil, nicméně Maďarsko se rozhodlo uplatnit vůči Slovensku právní kroky.

Maďarsko vyšlo z právního názoru, že občanu EU nelze spravedlivě odepřít vstup na území jiného členského státu, ledaže by jeho chování hrozilo narušit závažný společenský zájem, kupříkladu veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost apod. I v takovém případě by ovšem bylo třeba podle ustálené judikatury Soudního dvora EU prokázat, že rozhodnutí nevpustit unijního občana na území jiného členského státu reflektuje osobní chování dotyčného jednotlivce a představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Takové důvody by podle maďarských právníků Slovensko těžko obhájilo. Navíc tu mohlo proti omezení vstupu přednostně stát právo svobody projevu.

 

Procesní postup Maďarska spočíval v žádosti, adresované Evropské komisi, aby podala k Soudnímu dvoru EU proti Slovenské republice žalobu pro nesplnění povinnosti. Komise ovšem vyjádřila právní názor, že unijní ustanovení o volném pohybu osob nelze vztáhnout na návštěvy hlav států. Proto se Maďarsko rozhodlo podat z vlastního podnětu k Soudnímu dvoru žalobu pro nesplnění povinnosti proti Slovenské republice ve smyslu článku 259 Smlouvy o fungování EU. V historii evropské integrace šlo teprve o šestý případ využití takové žaloby. Pouze ve třech věcech byl vydán rozsudek. V řízení proti Slovensku vystupovala Evropská komise jako vedlejší účastník, podporující návrhy Slovenské republiky.

 

Generální advokát Yves Bot ve svém stanovisku uvedl, že Slovenská republika neporušila unijní právo, když maďarskému prezidentovi L. Sólyomovi odepřela vstup na své území. Pohyb hlav států totiž spadá do pravomoci členských států, protože je součástí diplomatických vztahů, jež jsou v souladu s mezinárodním právem v pravomoci jednotlivých států. Prezident L. Sólyom měl v úmyslu přijet do Komárna, aby se zúčastnil odhalení památníku, který symbolizuje historii maďarského státu, a pronést při této příležitosti proslov. Nešlo tedy o soukromou návštěvu, ani o návštěvu utajenou, protože slovenští představitelé o ní byli informováni. Generální advokát proto výslovně konstatoval, že „L. Sólyom chtěl do města Komárno přijet v rámci výkonu své funkce prezidenta Maďarska, a nikoliv pouze jako občan Unie“. Návštěvy hlav států v rámci členských zemí EU nemohou být posuzovány z hlediska prostého principu volného pohybu osob.

Nelze ovšem říci, že by se Soudní dvůr ve slovensko-maďarském sporu od vzájemných problémů obou zemí EU tak úplně distancoval. Generální advokát ve svém stanovisku naznačil, že by členské státy neměly svou pravomoc v oblasti diplomacie vykonávat takovým způsobem, který by mohl vést k trvalému přerušení diplomatických vztahů mezi nimi. To by bylo neslučitelné s procesem integrace a bylo by to i v rozporu se závazkem členských států udržovat dobré sousedské vztahy. Nedobré sousedské vztahy by mohly bránit dosažení hlavních cílů EU. I takový názor soudu je proto novou výzvou pro vlády obou zemí, které sice řada věcí rozděluje, ale spojuje je třeba i nadpoloviční většina vládnoucí strany v každém z parlamentů

Autoři: Michal Tomášek