Mezi ohroženými se ocitl například obor římské právo. Pravda, latinsky už dnes téměř nikdo nemluví a právo římského státního útvaru, který neexistuje, už dávno neplatí. Ovšem stejně, jako je latina základem výuky každého (indoevropského) jazyka (proto se také na většině středních škol neučí), tak římské právo je logikou evropské právní kultury. Mění-li se neustále platné právo, což je pro naši zemi typické, musí právník umět myslet nejen v paragrafech, ale hlavně v hodnotách práva. A v tom je znalost římského práva nezastupitelná. Zrušit výuku římského práva je totéž, jako zrušit na lékařských fakultách výuku anatomie.

 

V navrhované koncepcí jsem byl polichocen, jaký význam přikládá oboru evropské právo, jehož jsem garantem. Ostatně, každý návrh na omezení tohoto oboru by byl politicky pokládán za svatokrádež. V této souvislosti je divná myšlenka osekat mezinárodní právo veřejné. Evropské právo se přece z mezinárodního práva veřejného vyvinulo, díky zásadě přednosti se z něho z velké části vydělilo, ale přesto, či spíše právě proto je bez znalosti mezinárodního práva veřejného nelze ani pochopit, ani prakticky aplikovat.

 

Ani na okamžik nepochybuji, že výchovu právníků je třeba modernizovat. Právo se sice nevyvíjí tak rychle jako třeba medicína, nicméně některé obory na významu ztrácejí, jiné naopak získávají. Úvahy, které to jsou a v jaké rozsahu se tak děje, by měly být předmětem vážné debaty právních vědců a představitelů praxe. Názory ministerských úředníků nepostačí.

 

Autoři: Michal Tomášek