Americký princip, podle něhož je odcházející prezident „kulhavá kachna“ a nemůže tudíž činit žádné zásadní kroky, se v našich zeměpisných šířkách příliš nevžil. Vzpomeňme překvapivou amnestii končícího prezidenta Václava Klause na Nový rok 2013, těsně před uplynutím jeho druhého funkčního období. Také rezignovaný premiér Bohuslav Sobotka na sklonku svého vládnutí udivil deklarací, že by Česko mělo zahájit jednání o přijetí eura.

Přijetí jednotné měny bylo původně konstruováno jako kombinace kroků ekonomických a právních, ale už při vytvoření první vlny eurozóny v roce 1999 byla cítit značná politizace celého procesu. Dnes je přistoupení k eurozóně věcí politického rozhodnutí téměř výhradně. Maastrichtská konvergenční kritéria opakovaně prokázala svoji nefunkčnost a evropské právo je ve věcech měnové integrace ohýbáno ad libitum. Nelze se proto divit, že designovaný premiér Andrej Babiš, který svoji politickou podporu opírá o masivní vítězství v parlamentních volbách v zemi, kde drtivá většina obyvatelstva euro nechce, úvahy o nahrazení koruny eurem příkře odmítá. Svého předchůdce počastoval poukazem na jeho neznalost cizích jazyků, což mu prý neumožňuje seznámit se s názory jiných evropských politiků.

Východiska Sobotkova nepříliš vhodně načasovaného kroku nepostrádají racionalitu: vystoupením Británie z eurozóny ztratíme významného partnera odpíračů eura, a dále zahájením jednání o vstupu do eurozóny ukotvíme prý pevněji naše postavení v EU. V době posilování české koruny je úvaha o přijetí eura namístě. Pro běžné obyvatele je totiž daleko nejdůležitější nastavení pevného přepočítacího koeficientu mezi eurem a měnou původní. Nesprávné politické rozhodnutí může znehodnotit úspory a důchody, nebo naopak znevýhodnit drobné exportéry. Možnost zlepšit naši pozici v EU také nelze brát na lehkou váhu. Není žádným tajemstvím, že unijní úřad pro vyšetřování dotačních podvodů OLAF dosud neprozradil výsledky svých šetření, které vedle českých orgánů paralelně vede vůči některým špičkám české politiky. Pokud by porušení unijního práva konstatoval, pak by setkávání naší výborně jazykové vybavené reprezentace se šéfy vlád a států třeba na půdě Evropské rady mohlo být docela rozpačité.     

Autoři: Michal Tomášek